Sedmé výročí mého znovuzrození

29.6.2000

Jak jsem létal a padal, aneb s čerty nejsou žerty


24.4.2000 přede mnou jsou tři dny volna, má být celkem dobré termické počasí, bude snad šance něco uletět. Jedu s Berouskem na Mravenec, snad se tam už dostanem, letos bylo mnoho sněhu. Dojeli jsme 0,5 km pod větráky (tři větrné elektrárny u Tetřevý chaty). Pěšky se brodíme k rampě, u ní zjišťujeme že blbě fouká - sever .Vracíme se.

25.4.2000 létáme z navijáku na práškařské ploše u Štítů šumperskými plachtaři zvané také Šeremetievo, přijíždějí brňáci s Koskonavijákoodvíjákem. Kuzma odlétá do Lanškrouna, je velmi těžké se chytit. Koskonavijákoodvíjáku praská buben z důvodu velkého rozpínání nově testovaného umělého lanka.

26.4.2000 sjíždíme se v Jakubovicích, fouká opět velmi silně JV, poletujeme nad svahem,vytáčím 600 m nad svah. Rozhoduji se sednout na kopec a něco napsat. Bez problému sedám a vypisuji CL Nové Město nad Metují. Znovu startuji a svahuji ještě asi 1,5 hodiny než přijde bublina kterou vytáčím do 900m nad start. Přeskakuji po větru Písařov a Šanov, před Králíky se chytám do rozbytého +0,5m/s ve 200m nadprašným polem kde se pode mnou vytvoří čertík. Vytáčím jen do 400m, stoupák slábne a hodě mě snáší do Polska. Letím 150m kolem celnice a doufám, že krásný Cu na návětří Orliček mě vezme.Chybělo mi min. 300 výškových metrů, škoda, byla by to jízda do cíle. Nedolít jsem k lati tvořené homogeními ostrými Cu SZ směru, už několikrát jsem po ní čadil s vosou a jantarem na návratové třístovce do Liberce a zpět, ale z hadrou ještě ne.

27.4.2000 v 8:30 jsem na letišti v Šumperku kde fouká silný JV vítr do 11 m/s. Letímplachtařské PP s Pískem (p. Piskovským M. - známý to inspektor a placht. závodník).Při letu zjišťuji že je velmi stabilní vzduch proudící od JJV projevující se ohyzdně rozbitými rotory za Kamencem a mírným vlněním, dnes to na hadru nevidím.Jedu za rodiči na chatu na oběd kde se krásně přejídám a rozprávím s Koskem a Balcošem na cimbálu, které jsem po ranní relaci navedl na Jakubovice. Ti mi nadávají, že tam nefouká což je mi divné, počítal jsem, že bude foukat moc.Kolem 13:30 naskakují krásné Cu a jedou tak šestkou od Jihu. Za hodinu se už skoro nepohybují a já se rozhoduji vyrazit na Mravenečník, volám Berouskovi. Vyrážíme asi v 14:45 a jedeme jako šílenci doufaje, že se sníh už rozpustil v zatáčkách pod Tetřevkou a že Cu který se vytvořil nad Mravencem na nás počká. Na startu jsme v 15:30, je bezvětří. Vypisuji si FAI trojúhelník (Loučná ryb. - Skřítek motorest -Vikýřovice nádr. - Loučná ryb.) 31 km i když je na trek dost pozdě. Mezitím Berous odstartoval do 3m poryvu na komoru a letí nad jižní žebro v nulovém opadání. Po přeletu žebra nalétává krásné bidlo prý měl 5m/s je 15:40. Chci se vrhnout za ním, ale nefouká mi, čekám.Startuji je cca 15:50, přelétávám žebro a navazuji do zbytku výplachu z údolí, zvedám se na 3m/s. Berous mezi tím mizí k prostředním skalám někde ve stratosféře. Svůj stoupák nedotáčím, protože vadne a zabývám se focením ksichtu, vrchlíku a startu, šlapu do speedu na ofocení odletu do Loučné. Vypouštím speed, fotím rybníček 3x, foťák mi blbne nechce cvaknout a na speedu letím na 1.OB. Po letu na první 1/3 ramena dostoupávám asi 200m v rovném letu pod bázi do výšky 2100m QNH. Můj Meep - Meep 24 se bezvadně chová nemám vůbec obavu šlapat mu na plyn. Nad Skřítkem mu ubírám a fotím, potom zase šlapu a smažím si dobrat přesně po směru na 2.OB kde v 1/2 ramena na mě čeká krásný Cu. Ze zvětšeného opadání s nohama na plném plynu nalétávám úzký stoupáček, který po ustředění dává 2,5m/s. Ten však opouštím předčasně, protože opět s výškou slábne a hadovitým letem na plynu směrem k OB prozkoumávám zbytek hrany, už rozpadajíciho se mraku. Nic nenacházím a tak v 2000 m znovu šlapu, ale už jen na 1/2. Mám vyzkoušeno že optimální klouzák mého Meepa je mezi 1/3 a 1/2 šlapáku. Přilétávám k OB pouštím plyn fotím ač nevím jestli vůbec, mám asi slabé baterky. Sešlapuji již na 1/3, vzorně ulehám a odhaduji to na fousový dokluz po mírném větru. Po ulétnutí asi 1/2 ramena cítím že musím dokoupit, uhýbám proto mírně ke Kluči, mírně napravo od ramena na nasluněné západní svahy. Ve 150 m nacházím +0,5 m/s vypouštím speed, ustřeďuji a vyrábím až +1 m/s. Z velké radosti z nálezu tohoto minibidla zachránce vytáčím s tučnou rezervou 400 m neustále mírně snášen k cíly. Největší překvapení však pro mě je, když opět vyšlápnu, uletím necelý 1km a asi 1 km před cílem, začnu na plném šlapáku stoupat +1,5 m/s nad totálně zastíněnou zemí, je 17:10 to byla jízda, fotím přílet a protože nevím jestli Berouskova přítelkyně proslulá přezdívkou stíhačka F-14 zvládla krkolomný sjezd autem rozbředlými závějemi, dotáčím stoupák ve tmě nad Loučnou, už sice zesláblí, ale ještě fungující do 300m nad start Mravence. Letím směrem ke startovačce. Po ulétnutí zhruba 1,5 km od Loučné směrem k vrcholku Mravenečníku vlétám do klesání -2,5 -3 m/s a s přibližováním ke svahu do turbolence. Z rampy na mě mává nějaký opozdilec s batohem, taky mu mávám a přibližně 150 m od a 50m pod rampou otáčím na zpět, vzduch teče už z kopce, je pozdě, je čas letět zatygrovat, mňam. Přistávám 17:35. Dolít jsem to i když jsem nedoufal, ale protože nebylo co ztratit, tlačil jsem na pilu a ulít jsem to, ale hlavně jsem byl ve správný čas na správném místě. A Berous? Ten letěl volně tam a zpět, jak to má ve zvyku, cíle si volí ve vzduchu, většinou nějaké pohostinství cestou, dnes přistál v Petrově na Gruntu a než jsme dojeli měl v sobě dvě, mňam - dělá to prostě podle sebe na pohodu.

5.5.2000 je krásný termický den, pátek a Kubrta zase chytá chtíč letění. Počasí vypadá opravdu skvěle, dnes by to snad šlo s větrákem na 750, 500 km, nemám však v práci od rána čas se urvat a plachtařské papíry mi ještě nepřišly prodloužené z UCL. Přijíždíme s Berouskem a Šmodrchem na Mravenec až v 16:30.Vrchem fouká od jihu ne však víc než 3m/s. Na rampě je variábl převládá však sever do 2 m/s. Vyčkáváme jestli to už nepoteče s kopce. Nad Loučnou směrem od Velkých Losin se vyvíjí krásný aktivní Cu, který se směrem k západu rozpadá a k nám na východ se dokrmuje teplem z Loučné.Sedíme se Šmodrchem a Berouskem na batozích a po zhodnocení situace si Berous vynáší svého Scharona na startoviště nad cestu. Já se také chystám, když v tom mi cosi zasviští po pravici.“Čertík“, křičím na Berouse: „podívej se ty mede na toho hajzlíka“. Tromba měla v průměru tak 30 cm a výšku 2 m a nasávala prach z cesty, přijela přímo ke mě házejíc mě jehličí do obličeje tak, že jsem musel zavřít oči. Ani dýchat se v její blízkosti nedalo, jak byla hustá, projela kolečko kolem mne a asi po 30 s ujíždí do svahu a zaniká.Po rarášku se rozfoukává 3-4 m/s přímo na komoru.Rychle roztahuji Meepa a jen tak na lehko se zapínám do sedačky. Berous už je na de mnou nachystaný také.Zvedám vrchlík na kříž, lámou se mi na něm uši tak ho ztahuji a znovu vytahuji asi 3x a protože vítr polevuje neustálým popocházením po zpátku se dostávám až na rampu. Vítr totálně zdechnul a vrchlík se mi při posledním pokusu o jeho srovnání sbalil do beztvarého chuchvalce. Přemýšlím zda si ho mám sbalit a popojít od rampy, nebo ho srovnám až zas foukne a protože si s vrchlíkem i dosti zamotaným dovedu dobře poradit, rozhoduji se vyčkat. Tohle rozhodnutí v příští minutě ovlivnilo můj osud a kandidovalo mě do nechtěné role PG letového vědeckého průzkumníka tornáda. Po asi 20 s stání na rampě za mými zády cosi zasvištělo, jakoby vylétl útočící bitevní Apache letící z poza hrany srázu pod rampou, řezající vzduch svým rotorem. Přihrbený tušíc něco nenormálního otáčím hlavu a než si stačím uvědomit co se to tak asi může dít, podvědomě vybržďuji hadru s kolky namotanými a pod prdelí jak jsem je snad ještě nikdy neměl.Vše se odehrávalo velmi rychle a plynule jako by podle scénáře co mi napsal osud. Hučka skytexu se zvedla kolmo ze země bez velké síly do sedačky, ale zničehonic mě to smotané nic, zvedlo do 3 m totálně bezbranného s rukama za zády, čelem k padáku s úhlem 45 st šňůr s totálně smotaným vrchlíkem vůči zemi. Čekal jsem dopad na zem v prokyvu pod tím chuchvalcem, který vůbec nepřipomínal vrchlík a nechápal jsem, kde se ta síla na něm vzala a ještě větší překvapení bylo, když to se mnou, očekávajíce dopad před svahem, zatočilo. Letěl jsem za vrchlíkem, jakoby na šlepru nebo spíše na hodně roztočeném řetězáku. Kolky sem měl již povoleny v naději že si meep trochu lokne, už jsem byl stejně asi v 10 m nad zemí a v rotaci jsem právě letěl od svahu. Tanec začal. Rotoval jsem asi v 6-7 m průměru ve výšce 15-20 m mého těla nad cestou, padák jsem se celou dobu snažil řídit -(dle výpovědi Berouska, já si to později už moc neuvědomoval, ale měl jsem dojem že se střed vrchlíku nakrmil ). Berous tvrdí že tak maximálně 3 komory. Pak to se mnou praštilo o zem. Zůstal jsem ležet na cestě asi 5 m severně od místa, kde jsem do trombi nastoupil. Styl dopadu se v mé vzpomínce a Berousově výpovědi rozchází, já mám dojem že jsem se rychle snesl kolmo na cestu a dopad jsem na záda, Robin tvrdí, že jsem dopad v rotaci od kopce asi 7 m nad oním mnou popsaným místem dopadu, ke kterému jsem se v kotrmelcích dokutálel. To, ač jsem doufal, nebyl ještě konec, nastala druhá fáze mého trombózního zážitku, daleko brutálnější a pro mne bezmocnější. Po zjištění že ležím na zádech na cestě chci vstát, což mi nějak nejde. Registruji jak vedle mě po pravici rotuje tromba s zviditelným průměrem 4 - 5m a s větvemi, prachem a jehličím. Najednou jsem ucítil jak se mi ruce a nohy zamotávají do neopletů. Vrchlík který ležel po mém dopadu za mnou v úpatí svahu na cestě mně prudce oběhl po zemi asi o 270 st. Tromba se zřejmě přesunula na mou pozici, mněl jsem snahu dostat se nějak k vrchlíku, ale vše bylo tak rychle se odehrávající ,že jsem se zmohl jen na překulení se na bok. Následovalo prudké zařezání šňůr a zjištění že mě opět vrchlík, který je zamotaný neustále v beztvarý chuchvalec, vleče a zvedá opět do výšky ještě v prudší rotaci. Visím hlavou dolů, kopu nohama a po chvíli se mi daří vykopnutím dostat nohy z kevlarek, které mně drželi v téhle strašné netopýří poloze. Ruce mám však pořád ještě zamotané, už dost rezignovaně pozoruji dění v této atrakci, v mé mysli snad asi poslední mého života, rotuji skoro horizontálně kolem vrchlíku, vidím už přes kopec Dlouhé stráně jakou mám výšku (30m), vidím Berouska jak již odstrojený ze sedačky pobíhá se Šmodrchem zmateně pode mnou. Po záložáku ani nechmatám jak jsem zamotaný, očekávám co mi osud přidělí v následujících vteřinách této totálně zoufalé situace. Najednou se obrovskou rychlostí řítím k zemi, jediná jistota - „vzlétnout můžeš, přistát musíš“. Po krátkém bezvědomí se probírám ležím na boku 10m nad cestou v pasece.

Nemůžu popadnout dech, přibíhající Robin mě mlátí do hrudníku pěstí, pak se bolestivě nadechuji a plivu krev s prachem a jehličím na inhalované ve vyhlídkovém kolotoči. Brní mě ruce, bolí záda a levá půlka těla, obličeje a levá noha. Je to super, žiju, Šmodrch mi dává pít a Robin volá záchranku. Do 45 min mě odvážejí.Je 22.5.2000, jsem po operaci tlakově prasklého obratle L1, který byl na hranici stability, už chodím s korzetem a co dodat na závěr. Ti kdo mě znají vědí, že nejsem žádný kaskadér a že nikdy neriskuji a jednám maximálně v zájmu bezpečnosti své a bezpečnosti druhých. S tím, že se mi může stát úraz podobného druhu, jsem počítal, co si budem namlouvat. PG je takový, ale přijít k úrazu takovým stylem? Jsem vděčný snad osudu, že to tak v podstatě dobře dopadlo.

A kdo za to všechno může? Já tvrdím, že vždycky pilot, Kubrt, který se smál rarášku a pak se divil, že si ho jeho větší brácha ďábel, tornádo podal. A ponaučení, buďte ve správný čas na správném místě a ne ve špatný čas na špatném místě a v žádném případě se nevysmívejte raráškům.

Na úplný závěr chci poděkovat Berouskovi, Šmodrchovi, kteří mě nenechali na pospas mouchám, mravencům a jiné lesní havěti na Mravenci a zvláště celému oddělení neurochirurgie ve Fakultní nemocnici Olomouc. Panu profesoru Houdkovi, doktorům kteří mě tak báječně zoperovali a starali se o mě a o všechny ostatní co to potřebují, Dr.Hrabálkovi , Dr.Gabrišovy a všem sestřičkám, které mě tak obětavě pomáhali s vylučováním, chovám k Vám ke všem velký obdiv.

Už se zase těším až zatáhnu meepovi za opratě, ale to ještě asi chvíli potrvá, do té doby se budu zase intenzivněji věnovat plachtařině, je přece jen o něco bezpečnější.