Jak sme valili tó Hanó

Ve středu 29.7.2009 byla v tomhle crazy létě konečně dobrá předpověď. Už od rána jsem v práci jako na trní a všichni opeřenci trpí evidentně stejnou nemocí. S Peťou si už hodně dlouho slibujeme společný přelet, tak jsem hrdý, že i kecátko mám stoprocentně připravený a věřím, že tentokrát to vyjde.Telefony zvoní a tak se slízáme už ve 12 před kinem. Na nikoho z opozdilců nečekáme ( só to přece hůlky- Carda jede už od 10 z Opavy), navštívíme Loučenský Supermarket zajistit něco pro udržení metabolismu a rychle do příjemnějšího klimatu. Přesto je nás na startu jak much kolem čerstvého lejna, které kdosi nechtěl vzít sebou do luftu.

Už při první špinéčce se mi honí hlavou, jestli nejsme trochu jinde. Dým mě opouští a zvolna letí tam, kde chci sám. A když slyším Frantoucha v cimbálu jak už letí ze Sušiny, je mi ještě hůř. Nad náma narostlé kumuly, které se krmí spoza kopce a nehodlají změnit polohu aby nám to trochu usnadnily. Jak říká Berous „ Jsem v pasti“.

Peca na nic nečeká, ale ani jeho rychlé nohy ten kus hadru vztlakovat nedokáží. Mokrej a podivně zamlklej balí a vyráží na paseku, které někdy hrdě říkáme severní startovačka. Zvažuju to taky, ale mám to rozbalený a mráčky se přelívají a zdá se, že se udělá díra. Pašík to za mnou rozbalil a při jemném závanu to urval do vzduchu. Chvíli čekám a konečně přichází závan při kterém pohodlně na kříž startuju. Po jednom pendlu vidím, že to Pašík našel kousek za pískovou tak neváhám a připojuji se. Točíme spolu úplně v pohodě klidný bidlo až do základny. Vyrážím první, ale stopu nemám optimální. Vlevo do hor je to o dost tmavší a tak uhýbám trochu vlevo kde už Pašík míří do vody. Z mraku chvíli visí nohy a pak mizí jak cigán ve sklepě. Jsme nad Klepáčovem. Do pytle musím vyčkat, říkám si. Bylo jasný, že to tam zabořím taky. Po chvíli jdu srdnatě na to a rovným letem beru 2 metr a někdy i víc. Tenhle mrak je pěkně rozlezlej. Přes brýle nevidím skoro nic a nedaří se mi udržet rovnej let. S povděkem vypadnu vedle mraku zpátky nad Rudolticema. Kdyby to tak měl taky Pašík asi by to tak v pohodě nebylo bleskne mi hlavou. Z karabin teče jesenický destilát, mokrej jsem až na prdeli. Na moje volání se Pašík ozval, že už je před Rudou tak je mi hned líp a znovu mizím. Našel jsem polohu kdy kapky stékaly a viděl jsem na džípku. Vylétávám vedle mraku nad lesy za Krásným a už v pohodě mažu na jih a před Třemeškem třímetrem dobírám zase základnu. Letos se mi kousek vlevo zaprášilo od bot v Mostkově. Teď je přede mnou nádherná obloha a snažím se dolítnout Pašíka a pak se vrátit na triangl. Ten ale hlásí, že uhne ze směru až si vyfotí barák zvrchu. Volím stopu podle mraků a jde to skvěle. U Troubelic znova dobírám. Je neuvěřitelná viditelnost. Snažím se zorientovat. Krize přichází nad Červenkou a zvažuju přistání a návrat vlakem. Konečně vidím Pašíka, dobírá zakladnu a jen mě povzbuzuje. To se mu to kecá, myslím si. Ale nad Litovlí ucítím krásnou vůni praženého popcornu ( byl to pivovar) která mě zachraňuje a znovu se zvedám. Před Náklem ještě dobírám a loučím se s Pašíkem. Začínám věřit, že mám šanci splnit si sen a přiletět za bráchou na návštěvu. Jasně vidím Plumlovský zámek. To musím dát! U Senice na Hané mám zase bidlo, ale tentokrát z prasečáku. Smrděl až do 1750m, kdy zas vyrážím a do základny dobírám u Náměště na Hané. Mám to na dokluz, je půl šesté, dušičku mám v bavlnce a zvolna kloužu k přehradě. Už ani neberu dvojku a jen hledím jak provést bratrskou zdravici a nenamotat se na dráty. Průlet nad barákem, řvu jak pominutej, vykrátím se nad vodou a sedám do pole pod silnicí. Je 18:05. To bela Jazdaaa!!! Stracené Ráj mi zní v uších....

A nebel sem jediné vebrané!!!

 

P.S.: Peťo, tak třeba příště....

Přikládám rozbor letu z jednoho fajn prográmku, kde je celkem vidět, že sme si mohli rozbít frasnu.

Takže hoši- Do mraku sa kurva nelítá!!!

Pár fotek v galerce.

vyska cas